Z porodnice jsme odcházeli pátý den po porodu. Už tam jsme měli praktické průhledné vozíčky, takže jsme na podobnou postýlku byli zvyklí už od počátku, ale MiMi překonala naše očekávání. Jonášek má totiž novorozeneckou žloutenku, na kterou je nejlepší lék co nejvíce denního světla. Vlastně až doma mi došlo, jak neuvěřitelně praktická z tohoto pohledu MiMi je. S postýlkou zajedu těsně k oknu, můžu ji natočit, naklonit, podle toho jak se Jonášek nebo sluníčko otočí. A vanička je průhledná, takže Jonášek se opravdu může „opalovat“ na sluníčku ze všech stran.
MiMi a monitor dechu
Postýlku MiMi jsem si povlékla prostěradlem (dvakrát otočeným, plenkou), doplnila monitorem dechu a samozřejmě modrými dečkami. Co se týče monitoru dechu, rozhodla jsem se pro něj také až v porodnici po Jonáškových výpadcích při dýchání. Sice je podle vyšetření zdravý, ale znáte to. Jistota je jistota. Do MiMi zapadne jako ulitý. Podložka monitoru dechu se přesně vejde po matraci a ovládací panýlek mám zavěšený u hlavy Jonáška na rukojeti postýlky.
Nemůžeme se vynadívat
Šikovné je také výškové nastavení postýlky. Když potřebuji najet ke gauči, postýlku si jednoduše zvýším. Dá se také naklonit, což nám v porodnici doporučovali. Na Jonáška tak pořád vidím. Jednak ho můžu kontrolovat a taky se na něj dívat jak v kině – na ty ksichtíky a grimasy, co začíná předvádět. To je teď největší zábava pro naši budoucí školačku Elišku. Dokáže u něj sedět hodiny, hladí ho a pozoruje. MiMi je natolik stabilní, že nemám vůbec strach, když se o ní Eliška opírá nebo s ní manipuluje. Je to malá velká pomocnice, vidím na ní, že se cítí pyšně jako právoplatná ošetřovatelka a velká ségra!
Žádné komentáře:
Okomentovat