úterý 23. září 2014

Rodinná štafeta

Jonášek ve svém dosavadním krátkém životě překročil další metu – šestinedělí je pryč, žloutenka naštěstí taky. Ze spavého „červíčka“ se stává živé miminko, které vnímá svět kolem sebe a začíná se projevovat – jak úsměvy nebo broukáním, tak křikem, když ho třeba zrovna trápí bříško.

MiMi je stále k nezaplacení
Jak už jsem popisovala minule, Jonášek hodně kulí oči a nevěřícně zírá na všechno, na co ta jeho očička dokážou zaostřit. Na to je postýlka MiMi výborná. Má průhledné boky, takže Jonáškova postýlka je ověšená barevnými hračkami a on na ně může „hodiny“ kulit oči. Moc ho to baví a je tak spokojený.
Kromě toho stále více využívám toho, jak je postýlka skvěle pojízdná. Jonášek už tolik nespí a chce, aby na něj stále někdo mluvil, sahal, hladil… Kdyby nebylo postýlky, musela bych ho mít asi mnohem častěji na rukou, ale takhle si můžu vzít Jonáška v postýlce ke stolu, do pracovny, do obýváku a zároveň mám volné ruce i na další věci – například na psaní úkolů s naším prvňáčkem – Eliškou.
A postýlku nevyužívám pouze já a Jonášek. Stala se v naší poměrně velké rodině takovým „štafetovým“ kolíkem – když si potřebuji něco zařídit, přisune si tatínek Jonáška v postýlce blíže k sobě (a často i televizi!). Na malou chvíli ho v postýlce může pohlídat i malá Eliška a můžu ho svěřit i pod dohled našemu Péťovi. Nedovedu si představit, jak bychom takhle po našem bytě pohybovali s klasickou postýlkou.

Bolavé bříško, vyrážka a spol.
Zatím nehrozí, že by postýlka byla našemu miminku malá. Jonášek přibírá spíš méně, ale prý to nevadí, má prostě svoje tempo. Mám pocit, že se v ní cítí dobře a že si na ni zvyknul – ranní spuštění kolotoče doslova zbožňuje a směje se přitom na celé kolo.
Má se zkrátka k světu. A nevadí ani běžné kojenecké neduhy – třeba potničky a kojenecká vyrážka, na kterou zatím výborně zabrala Holtova mast. Trochu také začal poplakávat a kroutit se kvůli prdíkům a bříšku. Nasadili jsme kapky SAB simplex a baby calm  a kromě toho nahříváme bříško polštářkem s peckami. Také zkoušíme pást koníky, ale zatím ho ta jeho velká kebulka hodně převažuje do strany. Stále je to veselé, spokojené miminko, miluje koupání a je nejvíc šťastný, když se nad jeho postýlkou skláníme všichni jako sudičky.



Já sedím u stolu a po kojení si dopřávám ranní kafe a Jonášek na mě krásně vidí a můžeme si opravdu doslova povídat, protože začal vydávat takové ty první miminkovské zvuky.

Žádné komentáře:

Okomentovat